Lilie a Bílá růže - Plány a vzpomínky

„Mdm Rsmerdo, simvas nalite nam eště d-dvakrát tu vognivou vicki. Digy, “ škytnul Harry zkárovaný jak dobytek o několik hodin později. „Tak to ne, mládeži. Vím, že máte peněz a rozumu dost na to, abych přimhouřila oči a nalila vám, ale nehodlám Albusovi vysvětlovat, jak jsem mohla dopustit, že se mi tu dva jeho premianti a oblíbenci v mojí putyce upili k smrti. Hybaj! Vstávejte a mazejte se z toho vyspat! Ještě, že je zítra sobota.“
Kluci se vypotáceli před hospodu – nějak si ani nevšimli, že se drží kolem ramen. Harry měl pocit, že se všechno okolo točí a rozplývá a Draco vůbec nedokázal zaostřit. Ohnivá whisky bylo pití pro chlapy, ne pro teenagery, a kluci jí dneska vypili tolik, že by to zřejmě sklátilo i Hagrida. „Tyvoe! To byl fakt hůstej rozhor, ti povidám! Do toho fakt musíme jít, Harry,“ zaskřehotal opileckým hlasem Draco, zatímco je chladný noční vzduch postupně probíral natolik, že byli schopní se alespoň trošku bezpečně potácet směrem k Bradavicím.
Když vylezli z tajné chodby, byli jen kousek od Nebelvírské věže. „Nebrvír je blíž. Jdem spát ke mně, “ rozhodl Harry a Draco neprotestoval, protože potácet se až do svého pokoje zmijozelu se mu nechtělo ani trochu, navíc z představy, že cestou potká Snapea se mu tak trochu obracel žaludek (tedy, mimo jiné z té představy, samozřejmě). Takže se o pár minut později oba svalili do Harryho postele a upadli do čehosi mezi hlubokým spánkem a deliriem.
Tak příšerné ráno Harry už dlouho nezažil. Bolela ho hlava, bylo mu špatně od žaludku a navíc s ním někdo cloumal. Moment? Se mnou někdo cloumá? Proběhlo mu hlavou a když si to asi po třetím zopakováním této myšlenky konečně uvědomil, rozlepil oči a zamžoural na zrzavou hlavu, která na se na něj pobaveně šklebila: „Nezdá se ti, že to s tím přátelením s Dracem kapánek přeháníte, Harry?“ Harry si od něj vzal podávané brýle, které včera zřejmě v poslední křeči pudu sebezáchovy alespoň odhodil na zem, a v tu chvíli mu došlo, co má Ron na mysli. Leželi vedle sebe s Dracem v posteli a pořád ještě se drželi kolem ramen. Ve spánku se k sobě podvědomě přitulili. Většina kluků z ložnice křivila obličeje potlačovaným smíchem, načež se Harry vyprostil s Dracova obětí a zpražil je pohledem: „Tolik jsme toho zase nevypili, OK? K ničemu nedošlo, takže nechci slyšet žádný blbý kecy a na ty vaše škleby taky nejsem zvědavej,“ snažil se Harry předejít problémům. „Ale drahoušku, ty mě zapřeš?“ Objevila se Dracova ruka znovu kolem Harryho ramen,“ jen aby se Draco záhy v záchvatu smíchu svalil zpátky do postele. „Myslím, že chlast snášíš hůř, než já. V noci jsme dělali takovej bugr, že všem musí bejt naprosto jasný, že jsme leda tak upadli do deliria. A pokud jde o humor, myslel jsem že roli nafoukaného netýkavky tu mám hrát já?“ Harry se zašklebil. „No jo? To je fakt. V tom případě nechápu, proč jí nehraješ… Teď bychom se měli dát do pořádku a možná se objevit na snídani, ať o nás holky nemají strach.“ Teď zase vybuchnul smíchy Ron. „Jestli se dáte do pořádku skutečně fofrem, tak ještě stihnete oběd. Na snídani zapomeňte, vážení, je po poledni.“ Draco a Harry se na sebe podívali a pokrčili rameny. „No tak holt oběd,“ povzdechl Harry když se chopil svého ručníku a odebral se do sprchy. Ve dveřích se ještě otočil a prohodil k Dracovi: „Půjč si nějakej můj ručník z kufru a dej si taky sprchu, ať se netouláš po škole v tomhle stavu.“
Draco skutečně vypadal vtipně, byl rozčepýřený víc, než normálně Harry, a to už bylo opravdu co říct. To, že na oběd dorazili včas a celkem upravení byl proto tak trochu malý zázrak. Tou dobou už se přesně drželi včera dohodnutého plánu, a tak přišli každý zvlášť a na otázky ohledně včerejšího večera odpověděli svým rozzlobeným protějškům spíše vyhýbavě.
„Víš co, Mio, miláčku? Dnes večer ti to plně vynahradím, ano? Sejdeme se tam a uděláme si nádherný večer, co ty na to? Zítra přece začínají podzimní prázdniny, takže nikomu nebude vadit, že budeme nevyspalí…“ ukončil Harry svou obhajobu a Hermiona se jeho smaragdovým pohledem jako obvykle nechala obměkčit.
„Víš co, Ginny, zlatíčko? Dnes večer bychom mohli pro změnu být spolu. Co takhle si dát sraz na klasickém místě a pořádně si to užít, hm? Dracovi oblačně chladivé oči skrývaly prostě příliš mnoho síly na to, aby Ginny svému miláčkovi dokázala odporovat. Přesně v tu chvíli se začala těšit na večer a počítala skoro každou minutu. Dokonce i když se s Dracem procházeli venku, toužila po tom, co mělo přijít a nemohla se už dočkat, až budou v soukromí a v bezpečí.
I když čas ani zdaleka neletěl tak, jak by si představovala, nakonec se přeci jen dočkala. Draco přišel ke vchodu do tajné chodby na vteřinu přesně a když spatřil Ginny, očividně už několik minut přešlapující na místě, netrpělivou a s jiskřičkami v očích, věděl, že plán vychází do puntíku. Zalezli do tajné chodby a ve chvíli, kdy se za nimi zavřeli dveře, Draco přikázal: „Teď se svleč, Lili. Hned tady.“ Ginny byla překvapená, většinou si začínali „hrát“ až v jejich tajné skrýši, ale nechtěla si vytoužený okamžik pokazit a tak ho poslechla. Jako obvykle mu nejprve dala svojí hůlku, na důkaz toho, že se vydává do jeho rukou. Když byla nahá, Draco jí uvázal kolem očí šátek a přikázal jí, aby byla úplně zticha. „Dokud ti neřeknu, nechci od tebe slyšet ani jediné slovo. Jasné?“ Ginny, nahá a rozechvělá prudce vzrůstajícím vzrušením a zvědavostí, přikývnula. Draco ale ještě neskončil. Pevně jí spoutal ruce za zády a pak teprve vyrazili. Ginny měla pocit, že dnes jdou jinudy. Kdyby svému princi skutečně nedůvěřovala, asi by dostala strach, ve skutečnosti se v ní spíše mísila zvědavost a očekávání. Konečně vešli do místnosti. Hrála tam tichá, příjemná hudba. Ginny zpozorněla, Draco sice do jejich hrátek vždycky dokázal vnést prvek něhy a romantiky, ale málokdy sahal po takových prostředích, jako byla právě muzika… Draco jí postavil a na okamžik jí položil prst na rty na znamení, že zákaz mluvit ještě pořád platí. Pak jí sundal šátek z očí, Ginny zamžourala – a vytřeštila oči.
Proti ní stála nahá Hermiona, také se právě rozkoukávala a také měla ruce spoutané za zády. A vedle ní stál – Harry. Ginny zalapala po dechu a zavrávorala, jak se s ní zatočil svět. Tohle bylo selhání přírodních zákonů. Tohle prostě nebylo možné! Hermiona se netvářila o nic méně překvapeně. Ginny si všimla, že její kamarádka má na sobě černý kožený obojek. Pomalu jí to začínalo docházet, ale přesně ve chvíli, kdy šok opadl natolik, že jí konečně napadlo něco, co by na to mohla říct, si uvědomila, že má zakázáno mluvit. Draco se k ní zezadu přiklonil a pohladil jí po hrudi a po břiše. Harry se uličnicky usmál a uznale hvízdnul, pak políbil Hermionu na ucho. Ošila se a tváře jí zrudly. Bylo vidět, že je na uších extrémně citlivá a s přívalem vzrušení si v této situaci vůbec nevěděla rady.
S Harrym spolu flirtovali už dlouho, ale teprve letos o prázdninách spolu začali chodit. Jednu noc, kdy se ho po mnoha dnech vzájemného poznávání a oťukávání pokusila svést, se stalo něco, co by o něj nikdy nečekala a co navždy poznamenalo její život. Harry, aniž by přestal být milý a něžný, náhle nekompromisně převzal vedení a než se Hermiona vzpamatovala, byla pevně připoutaná k posteli, nahá a bezbranná. Trošku jí to vyděsilo, ale Harry tu noc nezašel dál, než k něžným polibkům a dotekům, kterými se Hermiona nechala bezbranně unášet až do několikerého výbuchu extáze. Ve světě, do kterého jí Harry uvedl, si připadala jako Alenka v říši divů. Poprvé okusila milování poslepu, se šátkem na očích, pevná pouta svírající její zápěstí… Když na její odhalenou hruď dopadly první kapičky vosku, provázené tančením mrazivé kostičky ledu a Harryho žhavými polibky, zachvěla se v extázi intenzivnější, než kdy dřív. Takové pocity nikdy předtím nezažila - a to „po boku“ Viktora Kruma zažila nemálo skutečně divokých nocí! Tu noc Harrymu a kouzlu pocitu, který jí přinášela bezmoc a vydání se mu napospas definitivně podlehla a on to poznal. Tu noc se poprvé milovali. Po mnoha společných dnech a večerech, po mnoha vrcholech, na které jí dostal tolika různými způsoby do ní konečně vnikl. Hermiona si uvědomila, že si na svůj první vrchol počkal celé týdny. V duchu ho obdivovala a měla ho za to ještě radši, důvěřovala mu natolik, že by mu svěřila i svůj život. Věděla, že mu to nemusí říkat. Nikdy by nevěřila, že se někomu dokáže tolik otevřít a odevzdat, ale ta situace prostě nastala. Součástí jejího odevzdání bylo i to, že se alespoň částečně vzdala své jinak poměrně pevné nitrobrany. Harry, kdykoliv chtěl, mohl číst a pátrat v jejích probíhajících myšlenkách, což mu umožňovalo stupňovat napětí stále znovu až na samou hranici extrému a přitom jí nikdy doopravdy neublížit. Hranice, kam se jeho vášní a odhodláním nechala Hermiona unášet byla stále dál a dál. Nikdy si nemyslela, že by dokázala skutečně přijmout bolest a vychutnat si ji, ale toho večera kdy Harry na místo schůzky přišel v černém plášti a s bičem, s maskou na tváři jako tajemný cizinec, se několikrát ocitla daleko za hranicemi absolutní ztráty sebekontroly. Tehdy poprvé zažila orgasmus tolik intenzivní, že pro ni přestal existovat vesmír. Pouze ona byla v tu chvíli vesmírem a celý ten vesmír byl vyplněn extází. Později ji napadlo, že jestli se takhle cítil vesmír při velkém třesku, tak není divu, že je svět tak nádherné místo. Harry se kvůli ní naučil mistrně zvládat léčivá kouzla, protože některé z těch divočejších nocí zanechávaly na jejím těle zřetelně viditelné stopy a to poslední, co potřebovali, bylo vysvětlovat spíše konzervativním manželům Weasleyovým, jak mohla Hermiona přes noc k něčemu takovému přijít. Naštěstí si nikdo ničeho nevšimnul. Moly byla příliš konzervativní, aby si některé zvláštnosti v jejich chování mohla vysvětlovat tím správným způsobem, a Artur byl v tomto ohledu zřejmě dokonalý ignorant. Trvalo mu bezmála měsíc, než si vůbec všimnul, že spolu Harry a Hermiona jsou něco víc než kamarádi a to byl, vzhledem v frekvenci, s jakou se objevovali v doslova nulové vzdálenosti od sebe, docela pozoruhodný výkon.
Harry tušil, že na tyhle prázdniny nikdy nezapomene a že na ně bude navždy vzpomínat jedině v dobrém. Konečně jim to s Hermionou klaplo a to dokonce i na úrovni, ze které měl od začátku strach. Tolik se bál, aby ho pochopila. Aby ho přijala takového, jaký byl. Aby jeho lásku a vášeň dokázala přijmout i s bolestí, kterou nutně přinášely. A ona to dokázala. Harryho vždycky dokázalo zaskočit, jak moc se mu dokázala odevzdat a kam až dokázala zajít, aby ho potěšila a vyhověla mu. A přitom se sama skoro po celý čas nechávala unášet na vlnách rozkoši. Harryho by nikdy nenapadalo, že tahle hrdá, inteligentní a průbojná dívka dokáže být submisivní. Byla to jedna z věcí, ze kterých měl dříve strach, že nikdy nenajde adekvátní partnerku. Nikdy netoužil po tom, aby se mu odevzdala nějaká tichá, neprůbojná dívenka. Byl to i jeden z důvodů, proč ho nikdy nepřitahovala Ginny, byla na něj prostě příliš křehká a jemná. On pro ukojení svojí dominance potřeboval rovnocenného soupeře. Někoho, kdo se mu nakonec vydal proto, že to chtěl, že ho k tomu Harry přiměl kdesi na skrytých, nevyslovených úrovních. Kdyby se mu poddala dívka, která by z něj měla strach jen kvůli tomu, že by mu prostě nestačila, připadal by si sám jako slaboch a násilník. Tohle bylo jiné. Na duševní úrovni to byl to doslova souboj titánů. Její intelekt a jeho odhodlání, jeho charisma a její skálopevná racionalita, to všechno se kdesi ve světech nekonečně vzdálených jejich tělům sráželo jako lavina a zemětřesení a to chvění rozechvívalo Harryho srdce tisícem tónů, které ho naplňovaly láskou, radostí a vzrušením. Ti dva se hledali až se našli, a našli se na úrovních tak hlubokých, že o tom většina smrtelníků ani nedokáže snít.
A tak se svými hrami nepřestali ani po začátku školního roku v Bradavicích. Hermiona tam alespoň dostala možnost vrátit se trošku do normálu a vnést do ostatních úrovních jejich vztahu harmonie, protože si přes léto tak nějak oba zvykli, že Harryho slovo byl zákon a bylo jim oběma jasné, že takový vztah by neměl šanci na příliš dlouhé fungování. Oč poddajnější ale byla Hermiona „v posteli“, o to paličatější dokázala být v každodenním životě, a tak, když se vrátili ke školní rutinně, začali navenek fungovat jako úplně normální pár.
Změnila se ale i spousta dalších věcí. Ginny si našla konečně kluka, takže Harry už nemusel mít strach, že jí vztahy s jinými holkami ubližuje. A z Malfoye se během prázdnin vyklubal docela dobrý patron. Postupně se naučili jeden druhého nenásilně ignorovat a později dokonce snášet. Několikrát měli příležitost si spolu promluvit a k jejich vzájemnému překvapení skutečně bylo o čem. Ač se to zdálo neuvěřitelné, ti dva jako by k sobě během toho krásného, prosluněného léta našli cestu. Jejich klid zbraní trval i ve škole, až pak, jednoho raně zářijového odpoledne…